Města
Česká Kamenice
Česká Kamenice je starobylé město s bohatou historií, ležící v údolí říčky Kamenice asi 30 km
východně od Děčína. Jeho okolí lemují malebné zalesněné kopce Lužických hor, Českého
Švýcarska a Českého Středohoří. Česká Kamenice vznikla v zalesněné krajině, kterou
snad již v 11. století řídce obývali Lužičtí Srbové. Kolem poloviny 13. století sem
přišli němečtí osídlenci, kteří v místě křížení staré česko-lužické zemské stezky s
říčkou Kamenicí založili stejnojmennou protáhlou lánovou ves. Za vlády krále
Přemysla Otakara II. (1253-1278) byla střední část vsi povýšena na město a z
okrajových částí později vznikly osady Horní
a Dolní Kamenice. Kamenice byla
zpočátku královským městem, ale Václav II. (1278-1303) ji brzy věnoval za věrné
služby Janovi z Michalovic z rodu Markvarticů. Ten město připojil k scharfensteinskému
panství, jehož sídelní hrad Ostrý stál u Benešova nad Ploučnicí. V první polovině 14.
století byla správa východní části panství, k níž náležela i Kamenice, přenesena na
hrad Falkenštejn u Jetřichovic a ještě před rokem 1406 na nedaleký hrad Fredevald.
Nový Bor
Druhé nejmladší město českolipského okresu leží na okraji Lužických hor asi 8 km severně od České Lípy.
Původně zde stával k Arnultovicím náležející statek Borský dvůr, který roku 1695 koupil Petr František
z Kokořova a jako poplužní dvůr ho připojil k sloupskému panství. V roce 1702 byl již opuštěný
dvůr rozparcelován a na jeho místě vznikla ves s 21 domky, která se začala rychle rozvíjet po
převzetí panství rodem Kinských roku 1710: roku 1713 měla již 90 obyvatel a v roce 1749 byla
dokončena stavba první kostelní kaple. Trasa nově budované silnice z České Lípy na Rumburk
byla odkloněna od tradiční Žitavské cesty, vedoucí přes Sloup, do Boru, jehož rozvoj hrabě
Kinský podporoval a roku 1757 zde zřídil první tkalcovnu. 26. února téhož roku povýšila
Marie Terezie Bor na volné nehrazené městečko. Zanedlouho se tu soustřeďovalo zpracování
skla z okolních hutí a také obchod sklářskými výrobky. Už roku 1754 se v Boru ustavila
první kompanie obchodníků se sklem, která působila až do roku 1835 a pomohla městu
získat světovou sklářskou proslulost.
Cvikov
Cvikov leží v podhůří Lužických hor v rozšířeném údolí Boberského potoka. Původní vesnice vznikla
na staré obchodní cestě, vedoucí z nitra Čech přes Českou Lípu do Žitavy. Městečko bylo
hospodářským střediskem milštejnského panství, později náleželo k panství zákupskému.
První zmínka o Cvikovu je z roku 1352, kdy zde již byl farní kostel. V letech 1680 a 1775
zde došlo k selským rebeliím, při nichž se vzbouřenci uchýlili na blízký Zelený vrch. Město
také trpělo průtahy vojsk ve třicetileté válce a roku 1778. Za druhé světové války v okolí
působila odbojová skupina Waltro.
Roku 1680 bylo město postiženo morem, pro jehož oběti byl zřízen morový hřbitov v březovém
háji u bývalého pivovaru při silnici do Drnovce. Byly zde pohřbeny i oběti epidemie cholery
z roku 1850.